Kdo je to dentální hygienistka?

Naši milí čtenáři, jelikož se nám rozběhla divoká debata nad tématem dentální hygiena, považujeme za důležité se k tomuto tématu vyjádřit ještě jednou…

Dentální hygienistka (hygienista), je zdravotnický pracovník, nelékař s odbornou způsobilostí k výkonu dentální hygieny. Hygienistky jsou absolventky vyšší odborné školy nebo bakalářského studijního programu vysoké školy.

Návštěvu dentální hygienistky indikuje zubní lékař na základě léčebného plánu, který je stanoven po vstupním vyšetření. Jeho součástí je také návštěva dentální hygieny- není pravda, že dentální hygienu potřebují jen ti, kteří si neumějí vyčistit zuby. Ošetření u hygienistky by měl absolvovat každý. Návštěvy jsou doporučovány 2x za rok, stejně jako preventivní prohlídky u zubaře, v některých případech i častěji. 

Daly jsme si tu práci a kontaktovaly prezidenta České stomatologické komory, který nám potvrdil to, co jsme psaly na našem instagramovém účtu- Dentální hygienistka nemá žádné diagnostické pravomoce. Sdělujeme to zde pouze jako FAKT, ne proto, abychom hygienistky naštvaly. Diagnostiku provádí vždy zubní lékař a to jak na podkladě klinických, tak rentgenologických a jiných pomocných vyšetření. Na závěr bychom chtěly říci to, že spolupráci s dentálními hygienistkami považujeme my, lékaři, za potřebnou, ne- li nezbytnou a vážíme si jí :)).

 

 

Opary

Proč někteří lidé trpí na opary a někteří vůbec? Dozvíte se tady.

HERPES simplex virus (HSV) způsobuje výsev nepříjemně bolavých puchýřků nejčastěji v oblasti rtů nebo nosu. Někteří z vás určitě ví, o čem je řeč, ale někteří opar nikdy neměli. Proč?

Opary jsou často se opakující onemocnění. Vyskytují se například u lidí, kteří v dětství prodělali onemocnění gingivostomatitis herpetica. Projevuje se horečkami, bolestí hlavy, únavou, nechutenstvím, bolestí svalů a kloubů a také zarudnutím, bolestivostí sliznic a výsevem puchýřků, které následně praskají a vytváří slizniční defekty. Tento virus potom navždy žije v gangliích nervové soustavy, nikdy neodejde a ozve se většinou v tu nejméně vhodnou dobu 😀. Nejčastějším spouštěcím faktorem pro objevení oparu jsou hořečnatá onemocnění, stresové situace, únava až vyčerpání, slunění, stavy se sníženou imunitou.

Píšeme o oparu, který se vyskytuje nejčastěji v oblasti rtů- ne o pásovém oparu – ten způsobuje varicella- zoster virus a je původcem také planých neštovic.

Po počátečním svědění a zarudnutí dochází k výsevu puchýřků (nejčastěji na přechodu retní červeně a kůže), ty později prasknou a na jeho povrchu se vytvoří následně krusta, celé místo je ještě pár dnů zarudlé. Opar odeznívá za 7-14 dní…avšak s velkou pravděpodobností se zase někdy zopakuje…
Pozor! Opar je infekční v prvních dnech výskytu. Infekční je tekutina uvnitř puchýřku. Jakmile se opar zacelí, je osídlen na povrchu bakteriemi.  Proto NENAVŠTĚVUJTE s oparem ZUBAŘE- STEJNĚ VÁS NEOŠETŘÍ !

Také pozor, čím opar léčite. 
Nejefektivnější je opar léčit ještě před výsevem daných puchýřků. V prvních dnech musíte sáhnout po něčem, co ničí viry (virostatika)- mastičky k dostání v lékárně. Antibiotika (tedy léky, co ničí bakterie, se podávají pouze kvůli prevenci druhotné bakteriální infekce). Opar se dá také posvítit ionizující lampou nebo polymerační lampou (díky této lampě tuhne například ,,bílá“ plomba).

My na opary ,,trpíme” a řekneme Vám, není to nic příjemného…

Budou Vám ,,trhat“ zub?

Plánovat extrakci neboli vytažení zubu není pro nikoho jistě příjemná přestava. Pacienti mívají často neoprávněné obavy z tohoto výkonu. K extrakci sice používáme nejrůznější páky a kleště a je potřeba, aby lékař vyvinul určité fyzické úsilí, ALE lokální anestesie zajistí zcela bezbolestný průběh výkonu. Pacient cítí pouze tlak, nikoli ostrou bolest. Zub se nejdříve pákou uvolní z lůžka, následně vytáhne kleštěmi ven ve směru jeho dlouhé osy. Extrakci zubu provádí podle obtížnosti stomatolog nebo chirurg. 

Před extrakcí zubu není důvod se nenajíst. Právě naopak, najezte se, abyste měli dostatek energie a neměli tendence k omdlévání.

Po extrakci zubu se vybýbejte vyplachování úst a fyzické námaze (zvedání těžkých věcí apod.)- potřebujeme, aby se v ráně vytvořila krevní sraženina, pokud by k tomu nedošlo, rána by stále krvácela a hůře se hojila. Je vhodné ledovat tvář přes kapesník, jíst měkkou kašovitou stravu na druhé straně. Pokud by se Vám cokoli po extrakci nezdálo, je vhodné se obrátit na zubního lékaře 🙂 .

Extrakce zubů jsou indikovány z nejrůznějších důvodů. Pokud přijde k lékaři pacient s minimálním zájmem o své orální zdraví ve stavu, kdy je zub absolutně destruován kazem, to je prosím nejsmutnější situace. Extrahujeme také zcela intaktní zuby a to z důvodů ortodontických, tedy když není v zubních obloucích dostatek místa pro zařazení zubů ,,do jedné lajny“. Dalším důvodem jsou zuby parodontozní nebo zuby s komplikovanou frakturou.

O náhradě ztracených zubů si řekneme zase příště . Do nového roku přejeme málo ztracených zubů ( a co si budeme povídat, každý zdraví svých zubů strůjcem :)) ).

 

 

Je zubní kaz dědičný?

Bohužel Vás musím zklamat.

Zubní kaz není geneticky daný. Jedná se o jedno z nejčastějších infekčních onemocnění vůbec.
Ve své praxi se setkávám často s větami typu: ,,Já mám kazy po mamince”, ,,My to máme v rodině”, ,,U nás máme všichni hrozné zuby“, ….
Kazy zdědit nemůžete. Co ale zdědit můžete, je kvalita a množství slin, kvalita tvrdých zubních tkání, vzájemné postavení zubních oblouků a sklon a postavení jednotlivých zubů- např. tzv. ,,křivé zuby”.
Kaz vzniká tak, že se v dutině ústní nachází spousta bakterií (nejznámější a nejnebezpečnější je Streprococcus mutans), tyto bakterie zpracovávají cukry za vzniku kyselin. Kyseliny dále působí na tvrdé zubní tkáně, především na sklovinu a dochází tak k jejímu rozrušování.
Abychom vzniku kazů zabránili nebo alespoň minimalizovali jejich tvorbu, záleží nejvíce na 3 faktorech:
1) na bakteriích
2) na příjmu cukrů
3) na správné hygieně

Co to znamená???

Bakterie jsou součástí přirozené ústní mikroflóry, ale příjem cukrů by neměl být během dne častý- je lepší sníst celou čokoládu ihned po obědě, než ujídat čtvereček po čtverečku každou půl hodinku. Jak jsem psala výše, kyselina vzniklá z cukrů demineralizuje zubní sklovinu. Ta se může zpátky remineralizovat, ale potřebuje na to určitý čas, tudíž byste neměli přijímat další jídlo či sladké nápoje alespoň pár hodin, aby se mohla sklovina vzpamatovat..
Také je velmi důležité si po jídle vyčistit zuby. Aby toho nebylo málo, tak se zuby nesmí čistit ihned po konzumaci jídla, ale s odstupem alespoň půl hodinky.


Nesmíme zapomenout na správnou techniku čištění zubů. Nanést pastu na kartáček a párkrát přejet zuby, bohužel nestačí. Bakterie velmi silně ulpívají na zubním povrchu a tvoří tak zubní plak.
Je jim prostě na zubech dobře🙂.  Tvoří si tu takové domečky, ty musíme kartáčkem zničit :))
Jak si správně, jednoduše a efektivně zuby čistit, se dozvíte v dalším článku.

Doufám, že jsem vás moc nenudila a že jste se dověděli něco nového.
V případě jakýchkoli otázek nám neváhejte napsat. Budeme se těšit.

Krásný den.